„Je to způsob, jak vzdělávat své oči, a ještě víc. Zírejte, vyzvídejte, naslouchejte, poslouchejte za dveřmi.“

— Walker Evans

Walker Evans (1903–1975) se narodil v St. Louis a původně chtěl být spisovatelem. Po pobytu v Paříži se koncem dvacátých let vrátil do New Yorku a začal fotografovat. Proslavil se v letech 1935–1937, kdy pracoval pro vládní program Farm Security Administration a dokumentoval dopady velké hospodářské krize na americký venkov. V létě 1936 strávil se spisovatelem Jamesem Ageem několik týdnů mezi chudými pachtýři v Alabamě. Odtud pochází i portrét Allie Mae Burroughs nahoře a z této cesty vznikla kniha Let Us Now Praise Famous Men (1941). V roce 1938 mělo newyorské Muzeum moderního umění jeho výstavu American Photographs, vůbec první samostatnou výstavu fotografa v jeho historii. Později dvacet let pracoval pro časopis Fortune a od roku 1965 učil fotografii na Yaleově univerzitě.

Evansova slova jsou vlastně rada, jak se dívat. Místo pohledu letmého, při kterém oko jen potvrzuje, co už zná, doporučuje pohled vytrvalý, skoro nezdvořilý. Ten jeho fotografie charakterizuje: jsou čelní, klidné a bez efektů, a přesto z nich čteme celé životy. Vyzvídat a naslouchat k tomu patří, protože dobrý snímek nevzniká jen v hledáčku, ale i v tom, co o místě a lidech víme. Evans sám mluvil o „dokumentárním stylu“, tedy o fotografii, která vypadá jako prostý záznam, ale je výsledkem pečlivého výběru. Vzdělané oko podle něj nepřichází samo, musí se cvičit každý den. Číst dále >

„Fotografická teorie se dá naučit za hodinu, první kroky praxe za jediný den. Co se ale naučit nedá, je cit pro světlo a umělecké vnímání jeho účinků. A ještě méně pochopitelná je morální inteligence vašeho modelu – ona rychlá vnímavost, jež vás uvede do spojení s ním.“

— Nadar (Gaspard-Félix Tournachon)

Gaspard-Félix Tournachon, světu známý pod pseudonymem Nadar (1820–1910), patřil k prvním velkým portrétním fotografům historie. Ve svém pařížském ateliéru na Boulevard des Capucines vyfotografoval takřka celou generaci francouzských umělců a myslitelů – Baudelaira, Sand, Liszta, Dumase i Rossiniho. Byl také průkopníkem letecké fotografie z balonu a jedním z prvních, kdo fotografoval při umělém osvětlení v pařížských katakombách a stokách.

Nadarova slova zůstávají překvapivě aktuální i po více než 170 letech: technickou stránku fotografie – expozici, clonu, práci se světlem – lze zvládnout poměrně rychle. Skutečným uměním portrétu je ale schopnost navázat s fotografovaným člověkem okamžitý, důvěrný kontakt, který teprve umožní zachytit „nejvlastnější a nejpříhodnější podobu“ – tedy něco, co se za technikou přístroje pouze skrývá, ale technikou samotnou vzniknout nemůže. Číst dále >