Fotografické moudro: Elliott Erwitt – Umění pozorování

„Fotografie je pro mě umění pozorování. Jde o hledání něčeho zajímavého na obyčejném místě… Zjistil jsem, že má jen málo společného s tím, co vidíte, a vše závisí na tom, jak to vidíte.“

— Elliott Erwitt
Elliott Erwitt, portrét fotografa
Zdroj: Wikimedia Commons, CC BY-SA 2.0, foto: Alessio Jacona

Elliott Erwitt (1928–2023) byl jedním z nejvýraznějších fotografů 20. století. Americký fotograf francouzského původu strávil šedesát let zachycováním každodenního života s neopakovatelným smyslem pro humor a lidskost. Byl členem prestižní agentury Magnum Photos a jeho práce se stala ikonou humanistické fotografie – od politiků a filmových hvězd po bezejmenné tváře z ulic celého světa.

Erwittovo moudro odhaluje jádro fotografického vidění: nejde o to mít nejdražší výbavu ani být na správném místě ve správnou dobu. Jde o způsob pohledu. Dva fotografové mohou stát na stejném místě, a přesto jeden odejde s prázdnýma rukama, zatímco druhý s nesmazatelným okamžikem. Tento dar – vidět tam, kde jiní přehlédnou – lze kultivovat, trénovat a rozvíjet. Erwitt sám říkal, že „všechna technika světa nevynahradí neschopnost si věcí všímat.“ Číst dále >

Ansel Adams – fotografie se tvoří, ne bere

„Fotografii neděláte jen fotoaparátem. Do každé fotografie vkládáte všechny obrazy, které jste viděli, knihy, které jste přečetli, hudbu, kterou jste slyšeli, a lidi, které jste milovali.“

— Ansel Adams

Ansel Adams – Acoma Pueblo, Nové Mexiko (1941)
Zdroj: Wikimedia Commons, Public Domain (dílo federální vlády USA, National Archives)

Ansel Adams (1902–1984) byl americký fotograf a ekologický aktivista, jehož černobílé snímky přírody – zejména národních parků jako Yosemite, Yellowstone nebo Sequoia – se staly ikonami americké krajiny i dějin fotografie. Studoval klavír, než ho osudově uchvátila fotografie: na první výlet do Yosemitského údolí se vydal v pouhých čtrnácti letech s fotoaparátem Kodak Box Brownie. Byl spoluzakladatelem skupiny f/64 usilující o technickou dokonalost a maximální ostrost snímků. Číst dále >

Fotografické moudro dne: Josef Koudelka – o vidění a svobodě

„Nikdy nezůstanu v jedné zemi déle než tři měsíce. Proč? Protože mě zajímá vidění, a když zůstanu déle, oslepnu.“

— Josef Koudelka

Josef Koudelka, 2014, DOX Praha
Josef Koudelka (2014) | Zdroj: Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0 | Autor: Jindřich Nosek (NoJin)

Josef Koudelka (narozen 10. ledna 1938 v Boskovicích) je jedním z nejvýznamnějších českých fotografů světového formátu. Člen prestižní agentury Magnum Photos od roku 1974, nositel Ceny Roberta Capy za své záběry ze sovětské invaze do Československa v srpnu 1968. Koudelka proslul svou absolutní oddaností fotografii – po emigraci žil desítky let jako nomád bez stálého domova, neustále cestoval a fotografoval. Číst dále >

Fotografické moudro dne: Dorothea Lange – fotoaparát jako učitel vidění

„Fotoaparát je nástroj, který učí lidi vidět bez fotoaparátu.“

— Dorothea Lange

Migrant Mother – Dorothea Lange, 1936
Migrant Mother (Matka migrantka), 1936 – jedna z nejznámějších fotografií dějin. Zdroj: Wikimedia Commons, Public Domain (dílo US federal government)

Dorothea Lange (1895–1965) byla americká dokumentární fotografka a fotoreportérka, jejíž práce pro americkou vládu v době Velké hospodářské krize (30. léta 20. století) trvale změnila způsob, jakým svět nahlíží na sociální fotografii. Její snímek Migrant Mother (Matka migrantka) z roku 1936 se stal jedním z nejvlivnějších obrazů 20. století – portrétem Florencie Owens Thompsonové, matky sedmi dětí hledající obživu v migrantském táboře v Kalifornii. Číst dále >

Fotografie se neberou – nabízejí se samy

„Fotografii nelze vzít ani získat silou. Ona se sama nabízí. Je to fotografie, která si vás vezme.“

— Henri Cartier-Bresson
Vintage fotoaparát
Zdroj: Wikimedia Commons, CC0 1.0 – volné dílo

Henri Cartier-Bresson (1908–2004), zakladatel moderního fotožurnalismu a jeden z největších fotografů 20. století, v tomto výroku radikálně mění pohled na vztah mezi fotografem a okamžikem. Fotograf nebere snímek – čeká, naslouchá, nechá se jím vést.

Tato filosofie zdůrazňuje přítomnost nad kontrolou. Velká fotografie nevzniká silou vůle ani precizním plánováním – vzniká v okamžiku, kdy fotograf ztichne natolik, aby mohl vnímat to, co se samo nabízí. Cartier-Bresson tomu říkal „rozhodující okamžik“ – zlomek sekundy, kdy forma, světlo a obsah splývají v jeden dokonalý celek. Číst dále >